Zamyšlení

Dnešní den by standardně nebyl ničím výjimečným, kdyby doma nedošlo k nepříjemné hádce, která mne dovedla k zamyšlení. Vlastně k tomu zamyšlení mě přivedl ještě článek, který byl věnovaný dětem nemocným rakovinou v nemocnici Motol.

 

To, že se doma občas někdo pohádá, je asi normální, protože to tak bývá, i když záleží na tom, jak intenzivní hádka je, zda je to pravidlem a jak to dopadne – dojde k usmíření a odpuštění? Ve většině případů se dva hádají kvůli malichernosti nebo penězům.

A jaké bylo moje zamyšlení?

Když jsem se dívala na článek, kde „Missky“ obdarovávaly děti v Motolské nemocnici a já viděla ty maličké dětičky, které bojují s tak těžkou nemocí, tak jsem si hned uvědomila, že jsem velmi, ale velmi vděčná za to, že naše dítě je zdravé. Jsem velmi vděčná, že jej máme, protože je krásné sledovat ta malá očka, jak je vše zajímá, jak ručičky zkouší vše nové a když se začne nahlas smát, tak to hřeje u srdce.

Proto jsem si přehrála dnešní hádku, která byla zbytečná, ale prostě byla. A došla jsem k závěru, že pokud by byla pravda, že 21. 12. 2012 bude konec světa, tak je tohle to, co si chci pamatovat? Je ta hádka, nepříjemná situace to, co se mi vryje do paměti a v té poslední chvíli toho budu litovat, protože jsem třeba zranila někoho, koho miluji nebo jsem o sobě pochybovala, protože z úst druhého člověka vycházela slova, která zraňovala mne?

NE, JÁ SI TOHLE PAMATOVAT NECHCI.

Chci si pamatovat to, jak se náš syn smál, když jsme dělali blbiny, jak nás můj muž obejmul a bylo nám dobře. Chci si užít každou minutu, kterou máme, protože nikdy nemůžeme vědět, co se stane za další minutu a proto je tak důležité být v přítomnosti a užívat si ji co možná nejvíce.

Veškerá trápení mají svůj konec a my ten konec můžeme urychlit. Je to jenom na nás, protože nejsme oběti, jsme „tvořitelem“ našeho života a záleží jenom na nás, jak se rozhodneme žít. Chceme být oběť nebo úspěšný člověk, který miluje svůj život?

Buďme vděčni za to, že jsme zdraví, že vidíme, že cítíme, že milujeme nebo jsme milováni. Buďme vděční za chvilky s rodinou, pomazleme naše domácí mazlíčky, ale hlavně buďme laskaví sami k sobě. Já jako jedinec jsem pro sebe to nejdůležitější, protože ve chvíli, kdy já budu v pohodě, tak bude v pohodě i moje okolí.

A proto bych to ráda shrnula:

Snažme se užívat si každou chvilku našeho života, ať v práci, s dětmi, manželem, partnerem, rodinou atd. Snažme se jí prožít naplno a zbytečně se nerozčilovat, nekritizovat a nezraňovat sami sebe nebo ostatní. Prožívejme život naplno, buďme zodpovědní za náš život a to jaký je. Žádný okamžik se už nikdy nebude opakovat, je pouze 1x – je to premiéra a zároveň derniéra, nemůžete vystřihnout žádnou část jako ve filmu.

A díky té jedinečnosti každého okamžiku stojí za to žít.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odpovězte prosím na jednoduchou kontrolní otázku - ochrana proti robotům * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.