Učíme naše dítě na nočník

Našemu Albertovi je 2,3 roku a stále nosí plínky. Občas zkoušíme jít na záchod,

když je hezky, tak běhá bez plenky a stále dokola se ptám, zda chce jít na záchod. No, někdy to stihneme a někdy to nestihneme. Ale jedna věc je jistá, do 15 let je nosit nebude.

Matení hlaviček

S kamarádkou, která se dětmi zabývá dlouho, jsme se o této problematice bavily a ona doporučuje, aby se děti učily na nočník v létě, kdy mohou běhat nahaté, nebo není problém se svlékáním. Sama přitom říkala, že nechápe maminky, které se o to pokoušejí v zimě, kdy jsou dětičky nabalené a pak když potřebují na záchod, tak jenom prohlásí „to je dobrý, klidně se vyčůrej do plínky, právě jí máš na sobě“.

Vždyť to ty dětičky strašně mate.

zmatený

Jak to myslím

To, proč jsem se rozhodla o tom napsat je právě další zkušenost, kdy maminka v zábavním centru se takto zachovala.

Maminka zde byla se svým malým synkem, který najednou přiběhl, že potřebuje čůrat. Ona mu mile odvětila, že se klidně může vyčůrat do plenky. Ale on začal pobíhat, držet se v rozkroku a stále volal čůrat. Vůbec nechápal, že najednou má čůrat do plínky, když normálně už čůrá do nočníku. Nakonec stejně maminka musela se svým synkem běžet na záchod.

Závěr

Začněme důvěřovat svým dětem a hlavně, opusťme svůj prostor pohodlí pro našeho drobečka. Vždyť jsme tady pro něj a tím, že jsme mu „k ruce“ a dáme mu plnou důvěru, se nám odvděčí svou sebejistotou a zdravou sebedůvěrou. Hlavně budeme mít doma šťastné děťátko místo agresivního nebo naopak nešťastnéhoparchanta“ (jak někteří rodiče nazývají své děti).

 

3 komentáře: „Učíme naše dítě na nočník

  1. Fajn článeček a neodpustím si komentář 🙂 Mám dceru a syna, kterým je dnes téměř 40 a díky nim i 4 vnuky od skoro 18 až do něco přes 1 rok. Marně vysvětluji jejich rodičům – hlavně maminkám, že to chce právě jen obětovat trochu svého nynějšího pohodlí pro příští výhody jejich i dětí. Od chvíle, co se moje děti samy udržely v sedě, jsem je posazovala na nočník ve chvílích, kdy tuto „úlevu“ potřebujeme i my. To znamená minimálně po napití před spaním (v poledne i večer) a ihned po jejich probuzení. Dnes si ale maminky rády přispí a nechce se jim vstávat hned, jak prcek otevře očka. Nikdy jsem je na „hrnku“ nedržela násilím a dlouho. Povídala jsem si s nimi a pořád dokola vysvětlovala i s vtípky „po jejich“. Tak jsem je pomalu zvykala, za povedení patřičně chválila a výsledkem bylo, že dcera byla od 1 roku bez plen ve dne a od roka a půl úplně. Syn to měl obráceně (nesnášel mokrou plenu v noci, ale ve dne se zabral do hraní), ale se stejným výsledkem. Zapomněla jsem napsat, že jsem je měla po 13 měsících za sebou, pleny látkové jsem prala v blahé paměti Tatramatce, téměř denně vařila a nikdo mi nepomáhal (bohužel ani manžel). Takže mít na praní i žehlení nebo aspoň skládání méně plen bylo žádoucí, ikdyž se semtam ještě vyskytl nějaký karambol. Dnešní otcové, včetně mého syna, už jsou většinou vychováni jinak, látkové pleny asi pere a žehlí málokdo a o domácím vaření ze základních surovin ani nemluvím. Přesto dost maminek nemá čas ani na jen jedno dítě a raději kupují drahé a dost nešetrné pleny. Která z těch maminek by sama chtěla být hodiny v počůrané pleně, ať o tom reklama tvrdí, co chce ?! A to nemluvím o ekologii.
    Přeji všem hlavně zdravé děti – krásné jsou přece všechny, už jen proto, že jsou naše!

  2. P.S. Zapomněla jsem napsat, že jsem prostě jen využila jejich věk, kdy se chovají jako opičky a visí na nás jako na božstvu. Všechno se v té době učí úplně samozřejmě, protože se chtějí učit, stačí je opravdu vnímat. Chtějí jít dál a poznávat a s patřičnou chválou a láskou (bez tlaku!) se dějí zázraky! Učí se nenásilně a ještě z toho mají výslovnou radost, když se jim povede – cokoliv. Ale nesmíme je zklamat. Když už je máme – jsme tady v 1. řadě pro ně! Hezký den!

    1. Milá Dano, je vidět, že z Vašich komentářů hovoří velké zkušenosti. Jsem za to moc vděčná, děkuji. 🙂
      My jsme našeho syna nechali v plenkách a nezkoušeli jsme jej dávat na nočník. Je to asi tím, že sleduji různé trendy, které říkají, že ideální podmínky – myslím tím psychika dítěte, jsou až kolem 2 roku. Zároveň jsem si byla jistá, že rozhodně v pubertě plenky řešit nebudeme. Musím říct, že jsem za to vděčná, protože když Albíkovi bylo 2 roky a 4 měsíce, tak začlo hezké počasí, tím jsme venku odbourali plenku – on sám od sebe běhá stále nahatý. No a ve 2,5 letech už byl bez pleny i v noci. Sám začal chodit na záchod, nočník jsme úplně vynechali. Bylo to prostě jednoduché a bez nutnosti jakékoliv pomoci. Moc mě to překvapilo a ujistilo, že jsem šla správnou cestou. V těchto věcech přistupuji hodně intuitivně a odměnou mi za to je Albík, který dokáže věci, které v jeho věku málokteré dítě umí. A třeba ty plenky nebyly o tom, že jsem si chtěla pospat, ale četla jsem z jeho reakcí při pokusech ho posadit na záchod nebo nočník dříve. Nyní máme 7 měsíční miminko a tady to možná bude jiné, protože mu bude rok v létě, tak uvidíme. 😉

      A poslední, co jsem chtěla zmínit je: všechny dětičky jsou úžasné. Neexistuje žádné zlé dítě. Každé se rodí jako malý andílek, který akorát odráží to, čeho se mu dostane. Vždycky, když někdo řekne, že děti zlobí, tak já oponuji, ony nezlobí, jenom nám něco říkají. Jsou to zkrátka andělé….. 🙂

      Ještě jednou Vám moc děkuji za Vaše komentáře a hlavně za to, že jste na můj blog přišla a přečetla si články, které Vás zaujali. Jsem ráda, když je pro koho psát. Děkuji, děkuji, děkuji…. <3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odpovězte prosím na jednoduchou kontrolní otázku - ochrana proti robotům * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.