Ohlédnutí za rokem 2013

Dovolte mi nejprve vám popřát vše nejlepší do nového roku 2014 a popřát vám jenom to nejlepší a hlavně splnění všech přání, která máte

Dlouho jsem nepsala, protože prosinec byl velmi náročný a proto mi už delší dobu v hlavě běží, že mám napsat takové ohlédnutí za rokem 2013 neboli, co mi dal a vzal.

Rok 2013

Rok 2013 byl velmi náročným rokem, což pocítila asi většina z nás. Jak se říkalo, že bychom měli vše urovnat v roce 2012, aby další roky byly s námi v harmonii, tak to byla velká pravda.

Já jsem bohužel vše urovnané neměla a tak se mi to začalo ukazovat a věřte, bylo to hodně náročné.

Co mi „vzal“

Používám uvozovky, protože ten rok za to nemůže, ale Vesmír to takto nastavil, abychom se konečně probudili a šli hluboko do sebe.

Když to shrnu, tak mě dostal takříkajíc na kolena. Sáhla jsem si na pomyslné dno, a to hlavně psychicky. Zjistila jsem, že nevím, kdo vlastně jsem. Snažila jsem se všem zalíbit a být k jejich obrazu, ale svou podstatu jsem někde zapomněla. Ba dokonce, ztratila.

Snažila jsem se být dobrou mámou, manželkou a podnikatelkou, která vydělává a má prosperující firmu. Bylo zajímavé, že se pořád věci opakovaly a já ani netušila proč tomu tak je.

V listopadu jsem zjistila, že jsem v docela slušné depresi (nemluvím pouze o takové té depce, která druhý den přejde, ale o skutečné letargii, kapitulaci) a moje pozitivní přesvědčení jsou pouze povrchní, už nejdou z mé hloubi duše. Ztratila se radost, energie, zápal pro věc, nadšení a veškeré pozitivní vyhlídky. Ano, stále jsem tu byla pro druhé. Jim jsem pomáhala, dodávala jsem jim energii a byla jsem kdykoliv k dispozici.

Ale co já? Kdo zachrání mě?

Takže, co mi „dal“

Je to až k nevíře, že můžu říct, že mi něco dal, ale věřte, řekla bych, že toho bylo hodně.

Záchrana přišla vlastně před koncem roku. Ale to až později.

Takže, rok 2013 mi dal velké uvědomění, poznání a vytvoření mé vlastní terapie Vědomé změny. Za to jsem velmi vděčná, protože díky tomu mohu klientům ještě více pomoci.

Ukázal mi, že potřebuji změnu a čím dál víc a bolestněji mi i ukazoval, kde tu změnu potřebuji nejvíc.

Nejvíc jsem ji potřebovala samozřejmě sama k sobě. Dlouho jsem si to neuvědomovala, ale hezky pomalu a plíživě se mi to víc a víc otevíralo. Bohužel to nestačilo k tomu, abych si to opravdu zpracovala a tak to přišlo před koncem roku.

Nejprve to bylo v podobě, že jsem nedokázala být doma s rodinou. Potřebovala jsem změnu, protože jsem nedokázala přemýšlet a už vůbec jsem nedokázala udržet svoji pozornost vůči čemukoliv. Byla jsem zoufalá a bez pochopení.

Takže jsme se s mužem domluvili, že si budu dělat čas pro sebe, abych mohla přemýšlet. Doma mi to nešlo. Bylo to fajn, ale pořád to nestačilo, protože jsem prostě neměla energii na cokoliv.

Pak přišlo zjištění, že skutečně trpím depresí a ta nechuť, která s tím byla spojená … Je to zoufalé a bolestné. Nechce se vám nic dělat, i když víte, že to je to jediné, co vás může zachránit. Ztrácíte naději úplně ve všem.

Přestala jsem pracovat nebo spíš tvořit a dál rozvíjet svoji značku. Pracovala jsem jenom se svými klienty, kterých naštěstí nebylo tolik. To bylo vše, co se týká práce. Nic víc. Věřím, že manžel z toho byl hodně zoufalý, protože takhle mě nikdy neviděl a muselo ho to hodně vyděsit. Snažil se mě podporovat, ale mě to ještě víc ubíjelo.

V prosinci přišlo vysvobození. Byla to nemoc. Minimálně 15 let jsem nebyla tak moc nemocná, jako v prosinci 2013. Prostě Vesmír už nevěděl, jak na mě, tak mě připoutal na lůžko a do svých myšlenek. Nemusela jsem vůbec nic.

Co se stalo

Konečně jsem zjišťovala, co vlastně chci. Zjistila jsem, že se musím sama se sebou znovu seznámit a najít své ztracené já. Zároveň se potřebuji ztišit a užívat si svůj život. Bylo to tak osvobozující.

Nebylo to tak, že bych zase zasedla k PC a začala tvrdě makat, ne, naopak. Uvědomila jsem si, že to takhle už nechci. Chci trávit víc času se svou rodinou – ale soukromě místo pracovně. Chci být tou nejlepší mámou pro našeho syna a i tou nejlepší manželkou pro mého muže. Chci se přestat zabývat tím, zda firma funguje tak, či onak. To jsem dělala celou dobu, a jak to dopadlo.

Najednou jsem si zkusila, že udržovat doma pořádek je fajn a jsem v klidu s čistou hlavou. Někdo se možná zeptá, co peníze?

Víte, moje největší přání je být šťastná a věřte, že Vesmír ví, jak to zařídit. 😉

Jsem velmi vděčná za veškeré dary, které jsem loni dostala a za veškerou podporu.

Závěrem

Rok 2013 byl pěkně hustej, ale konečně jsem našla sama sebe. Stále na tom musím pracovat a ještě je velký kus této cesty přede mnou, ale jsem velmi vděčná, že to přišlo. Ano, bolelo to, ale když člověk neslyší…

2014

 

 

4 komentáře: „Ohlédnutí za rokem 2013

  1. Vážená Kláro, Vaše ohlédnutí je velmi osobní a revoluční. Ženskost ještě stále moc nefčí, není in a vlastně málokdo ví, o čem je vlastně řeč 🙂 Držím pěsti a přeji svěží vítr do plachet. Metuje

    1. Milá Metuje, moc děkuji za Váš komentář a ještě víc za Vaši podporu. Moc si toho vážím. Jsem ráda, že můj článek někoho oslovil a hlavně, že tam vidí to, co jsem chtěla, aby tam bylo viděno. 🙂 Přeji Vám jenom to nejlepší Klára

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odpovězte prosím na jednoduchou kontrolní otázku - ochrana proti robotům * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.