Nevýchova, aneb jak vychovávat naše děti

Jak už asi víte, tak otázka výchovy dětí mě hodně zajímá, protože ji sama řeším. Náš syn je pro mě velmi důležitý a záleží mi na tom, co od nás do života dostane. Dlouho jsem se hledala, co by mi vyhovovalo a co bych i pocitově shledala jako správnou cestu. A pak to přišlo.

Nevýchova

Na jedné network akci jsem se potkala s Michalem Hanušem, který naznačil, že ho zajímá do jakých školek a škol budou v budoucnu jeho děti chodit. Co bylo ale zajímavé, tak ho to zajímá i u ostatních dětí. Zároveň naznačil, že chystá projekt, který by byl věnován právě zavedení „jiných“ školek a škol.

V jednom z jeho videí nás seznámil s Kateřinou Královou, která zavedla Nevýchovu v Čechách a od samého začátku mne to velmi oslovilo. Vesměs se vším co říká, tak rezonuji velmi pozitivně a mám pocit, že to je ta cesta, kterou se chci ubírat.

Sebevědomé dítě

matka a dítě Chci, aby náš syn byl sebevědomý, aby si odnášel správné programy a nastavení, které ho jednou v jeho životě nebudou negativně ovlivňovat. Vlastně se snažím, aby „nikdy“ nepotřeboval moji pomoc. 😉

Samozřejmě, že jej nemohu uchránit před vším, protože musí nabít své zkušenosti a vyhodnotit si je sám. Ale zároveň se budu snažit mu dát to nejlepší. Proto jsem se rozhodla, že o nevýchově musím říct i vám, abyste měli možnost se s ní seznámit.

O čem vlastně nevýchova je

Tento princip je založen na tom, že se učíme, jak správně přistupovat k našim dětem, abychom byli v pohodě jak my, tak naše děti. Nejde tedy o to, že přestaneme naše děti vychovávat, ale naopak. Začneme pěkně od začátku a „lepším“ způsobem.

V nevýchově jde hodně o vysvětlování a zapojování dítěte do rozhodovacího procesu.

Takže vlastně vložit do něj důvěru, že samo je schopné některé věci vyhodnotit a rozhodnout se. Zároveň nám to ušetří spoustu hádek, trestů, nepochopení a fyzických trestů. Naše děti nás začnou uznávat, budou k nám mít důvěru a přestanou být agresivní, frustrované a nejisté. V životě to budou mít o to jednodušší, že je vlastně připravíme na to, jak se mají za sebe rozhodovat, jak se mají cítit a co chtějí.

Naučíme je, že dokáží vše, co chtějí, ale zároveň, že budou mít úctu k ostatním, budou pokorní a vážit si každé chvíle.

A tohle všechno si myslím, že je naším cílem, že už chceme přestat chrlit děti, které mají nízké sebevědomí, jsou agresivní a doma je nezvládáme. I my se přeci chceme mít dobře a být spokojení a těšit se domů. Chceme přestat na děti křičet a být frustrovaní. Vždyť to jde i jinak. Ti, kdo čtete tento článek, tak vám gratuluji, protože jste dočetli až sem a věřím, že stejně jako já chcete něco změnit.

Tak třeba toto je cesta, kterou se můžeme vydat.

 

 

2 komentáře: „Nevýchova, aneb jak vychovávat naše děti

  1. Klárko, myšlenka je to hezká, ale něco malinko zapomínáte. K dítěti je třeba přistupovat s láskou, vnímat jeho chování a reakce na naše chování, ale důležité je i nastavení určitých pravidel a mezí a trpělivě trvat na jejich dodržení (hlavně těch mezí). Každý člověk už od narození má v sobě potřebu, já tomu říkám „rozšiřovat si teritorium“. Zkouší, co všechno si může dovolit, co mu ještě projde, kam až může zajít. A v zásadních věcech je třeba na daných hranicích trvat. Od začátku. Když se dítěti (jako i dospělému) nechá úplná volnost, je výsledkem matka řvoucí na něj v pozdějším věku a dítě, kterému jdou její příkazy jedním uchem tam a druhým ven – to v lepším případě, v tom druhém dělá naschvály nebo se pošklebuje. Pár takových jsem už viděla. A byla to chyba výchovy, ne dítěte. Průšvih je, že výchova dítěte je hned načisto! Opravy se dělají opravdu těžko a je to většinou dlouhý proces s nejistým výsledkem. 🙂

    1. Dobrý den Dano, moc Vám děkuji za Vaše komentáře. Máte naprostou pravdu v tom, že je důležité děti vést a ukázat jim určitý druh hranic. Díky tomu, že se tyto hranice nenastavují, tak děti nevědí, co mají dělat a jsou většinou agresivní. Snaží se nám ukázat problém, ale je pouze na nás, zda jej pochopíme. Bohužel realita vypadá často jinak -buď extrémně striktní hranice nebo vůbec žádné. V konečném důsledku to bohužel odnáší naše dítě. Na druhou stranu si myslím, že opravy jdou dělat. Jenom je, jak jsem již psala, potřeba naše dítě dobře pochopit a ještě lépe pochopit sami sebe. 🙂 Nikdo nejsme dokonalý, každý pracujeme s nějakými zkušenostmi a výchovou, kterou jsme se naučili. Bohužel někdy to nebyla úplně ideální výchova. Podstatné je se nevzdávat, i když uděláme chybu a začít znovu. Vidím to i u našich dětí. Neříkám, že naše výchova je ideální, ale každý den se snažíme, aby to bylo lepší a lepší. A pokud jsme laskaví k sobě, nevyčítáme si, že nejsme ti nejlepší, tak s radostí můžeme sledovat, že to dává smysl.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odpovězte prosím na jednoduchou kontrolní otázku - ochrana proti robotům * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.