Maminka a „zlobivá“ holčička

Ráda bych se s vámi podělila o dnešní zážitek.

Pravidelně chodíme plavat s naším 10-ti měsíčním synem. Je to úžasné, protože vidíte více maminek s dětmi a pozorujete i jak se od sebe jednotlivé děti odlišují. Ten má vodu rád, ta se nerada potápí a tohle si užívá úplně vše. Je krásné vidět štěstí v očích vašeho dítěte, a jak radostně plácá do vody. Zkrátka dětské plavání doporučuji opravdu všem.

Ale abych se dostala ke svému zážitku. Plavat chodíme všichni 3, protože manžel se koupe s Albíkem a já čekám, abych pak mohla Alberta obléknout. Přeci jenom pro chlapa je to složitější. Dnes tomu nebylo jinak. 🙂

Když jsem odešla ze šatny do vestibulu za rodinou, tak tam sedělo pár maminek s jejich dětmi a mě zaujal jeden rozhovor, kde malá holčička – řekla bych asi tak 3 – 4  roky strhla nálepku 5,- Kč z automatu na žvýkačky. V tu chvíli dostala výchovnou lekci. První co, tak jí maminka velmi silně plácla přes ruku a vynadala jí, co to dělá, že má poslouchat a raději si povídat s ní a druhou maminkou. Vžijte se do role dítěte, bavilo by vás rozebírat témata, která rozebíráte jako dospělí? Tak trochu nuda a hlavně, jsem dítě, chci poznávat, chci si hrát a ne sedět a povídat si u kávy z automatu.

Výchovný rozhovor, ale tímhle nekončil. Následovalo, že by ta malá měla být hodná holčička a jestli se spolu na tom mohou domluvit, že bude hodná holčička. Na to následovalo zavrtění hlavou. 😀 Maminka se podivila, „tak ty nebudeš hodná holčička? A víš, že když pořád jenom něco rozbíjíš, ničíš a chceš, tak to stojí peníze? A když to stojí peníze, tak ty musím vydělat a proto musím pracovat, místo toho, abych byla s tebou. A bylo by lepší určitě, abych mohla být s tebou. Mám pravdu?“

V tuto chvíli jsem se hodně rychle začala soustředit na to, abychom byli pryč. Standardně neposlouchám cizí rozhovory, ale protože je to moje práce, tak tohle mne zaujalo.

Ano, ta maminka za to nemůže, protože ona to takto má zažito od svých rodičů a od všech ostatních, kteří se chovají úplně stejně. Ale zároveň takto dítě vydírat je velmi kruté. Ono si to možná za chvilku nebude pamatovat, ale víte, co si nepamatuje vědomá mysl, to si pamatuje naše podvědomí a pak nám do poraden chodí tito klienti na od-bloky, protože jim jednou někdo dospělý, když byli děti, řekl něco podobného.

Proto žádám všechny dospělé. Chovejte se ke svým dětem s respektem, zkuste přistupovat k tomu, když něco náhodou rozbijí jako k návštěvě – řekli byste návštěvě to, co řekla maminka své dceři? A hlavně, uvědomte si, že děti jsou naše budoucnost, a když si jí takto zablokujeme, jak to bude asi vypadat.

Milujte své děti i ve chvíli, kdy se vám schovají a nemůžete je najít. Nebyli jste jiní a taky na vás neplatilo to, co vám říkali rodiče. Zkuste si na to vzpomenout, jak jste dováděli a dospělí vám to zakazovali. A přesto jste to udělili znovu. Ovládněte svůj strach dříve, než dítě praštíte, zařvete na něj, i když v dobré víře, protože se o něj bojíte. To dítě to totiž nechápe, ono neví, proč se na něj zlobíte, když si jenom hraje.

Ono nezná strach… .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odpovězte prosím na jednoduchou kontrolní otázku - ochrana proti robotům * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.