Když Albík usíná

Dnes po obědě jsem šel dát Albíka spinkat.

 

Albík už spí

Chvíli rajtoval po posteli, hrál si se vším možným, takže to vypadalo jak v nějaké herně. Po nějaké době jsem hračky sklidil s tím, že jdou taky spát.

Vzal si tedy jedno auto, lehl si a jezdil s ním po polštáři.

Pak se na mě otočil a už bylo vidět jeho unavený pohled.

Najednou se úplně zklidnil, lehl si ke mě, tak aby na mě viděl, hodil si přes mě nohu a ruku a pomalu se mu začali zavírat víčka.

Bylo krásný pozorovat, jak se mu oči klíží a on je stále přemlouvá. Dudlík mu v puse trochu poskakuje, jak ho nasává.

Zavřel oči a už to vypadalo, že spí. Zase je otevřel. Bylo vidět, jak už nemá sílu je udržet a na jeho pohledu jsem poznal, že sice kouká, ale už nevnímá, co vidí.

Pak oči přivře jen trochu, aby ještě „viděl“ a začne lehce oddechovat. Občas s sebou pohne.

A pak.

Oči úplně doklapnou. Ruce nohy ztěžknou a je jasné, že zabral. Ještě chvíli ho pozoruju, jak spí. Pak si ho vyfotím a jdu o tom zážitku napsat článek.

Tak na shledanou za dvě hoďky Albíku. A sladké sny.

3 komentáře: „Když Albík usíná

  1. Taky bych chtěla ještě něco podobného zažít … ale to už až jednou s vnoučaty, dítka už jsou velká … každá chvilka s tím malým človíčkem je jako zázrak, tak si ho užívejte plnými doušky 🙂

  2. To je naprostá pravda. Je zázrak vidět jak roste, jak se vyvíjí a jak miluje. Je to andílek se vším všudy a každý den jsem vděčná, že ho máme. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odpovězte prosím na jednoduchou kontrolní otázku - ochrana proti robotům * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.